Turista

Kdo si chce naplánovat výlet tak asi nejlíp začít rovnou na mapy.cz 🙂 … klikněte tu.

mapicka

Procházka Nelahozevsí

Snad v povědomí všech našich lidí je zakotven pojem „Dvořákova Nelahozeves“. Proto směřují každým rokem do této obce ze všech stran tisíce turistů. Abychom usměrnili jejich kroky ve vsi, či v nejbližším okolí, zvolíme z několika možností jeden výlet. Budeme předpokládat celodenní vycházku pouze po Nelahozevsi, přičemž místem příjezdu i odjezdu se stane kralupské železniční, či autobusové nádraží. Tento návrh si ovšem mohou zájemci podle vlastní potřeby upravit i jinak.
Vystoupíme tudíž z vlaku nebo autobusu v Kralupech.n.Vlt. Dříve, než opustíme město, můžeme se rozhodnout pro odbočení na místní hřbitov, kde našel se svými rodiči svůj poslední odpočinek nositel Nobelovy ceny za literaturu, český básník Jaroslav Seifert (1901 – 1986). Památný rok Dvořákův je i rokem jeho jubileí. Nedaleko pomníku padlých u kostela je rozcestí turistických značek, které nás dovede k levému břehu Vltavy a k Dvořákově stezce.

Dvořákova stezka

Chůze touto pěšinou je skutečným požitkem. Cesta je stíněna stromy, po levé ruce strmý sklanatý masiv se třemi tunely pro železniční trať uvnitř. Tunely jsou vyraženy ve vrstvách kamenouhelných pískovců a tvrdých lupků, které jsou prostoupeny slabými slojemi kamenného uhlí, výběžků blízké kladenské pánve. Nad námi se neustále proměňují bizardní tvary pískovcových skal, připomínající tu lebku, tu sfingu – a vpravo dole plyne široká, klidná řeka. Protější břeh s vrbinami, háji a starým Lobečkem, pohled nazpět ke kralupskému mostu z roku 1928 a k novodobým sídlištím – tento obraz neruší ani neustálé hřmění vlaků v tunelech.
Nelahozevský katastr začíná v místech, kde trať vychází znovu na povrch. Do roku 1987 tu stávala empírová vila Beaufort, kdysi správní budova několika zdejších uhelných šachet (stopy vchodů do jejich štol lze spatřit na zarostlých stráních). Zhruba v těchto místech byl v květnu 1945 zastaven německý pancéřový vlak vypravený proti pražskému povstání. Při odvážném útoku přišli o život dva nelahozeveští občané. Dál před obcí spatříme pod cestou také ústí zasypané zámecké chodby – a již jsme u prvých stavení.
Nejbližší domek po pravé straně býval kdysi rasovnou. Potom však už procházíme zbytkem zdejšího podhradí, či podzámčí. Stavba železniční trati před polovinou minulého století a rozšíření o druhou kolej v roce 1926 připravilo tuto malebnou část Nelahozevsí o říční mlýn, veliký panský špýchar a jiná stavení. V místech, kde už se nad námi po levé straně vypíná zámek, stál ostatně ještě po druhé světové válce ve shluku budov nad vodou domek č. 24, kde měli rodiče Antonína Dvořáka v letech 1040 až 1855 výsek masa a kde také od roku 1847 do roku 1354 rodina bydlela ( mimoto zřejmě i několik týdnů v roce 1842 po požáru hospody č. 12). Zchátralé stavení bylo v padesátých letech zbořeno, právě tak jako nedaleká starobylá kovárna. Zato však z dalšího, kdysi polorozpadlého objektu, si místní občané vybudovali kulturní dům. Vedle pak stojí stará výletní restaurace se zahradní terasou, kde je v létě nad řekou příjemné posezení. Bývala dějištěm vyhledávaných koncertů a slavností.

Kostel sv. Ondřeje

Za restaurací klesá cesta pod trať. Vpravo u někdejšího přívozu stojí charakteristická stavba   pohled_kostel_nelahozevespanské rybárny. My však půjdeme vlevo a za drážním tělesem vystoupíme ke kostelíku sv. Ondřeje, na jehož kůru Antonín Dvořák ve svých chlapeckých letech zřejmě nejednou muzicíroval. Gotická stavba a sousední dřevěná zvonice vytvářejí tu pod stromy, na místě dávného hřbitůvku, poetické zákoutí.

Uvnitř kostelíka zaujme starý presbytář ze 14. století s klasickou gotickou klenbou s ozdobnými konsolkami, z nichž dvě mají podobu lidské hlavy. Chrámová loď s rovným stropem je pozdější. Ve stěnách kostela jsou vsazeny dva náhrobky: německý, malého Fridricha z Mersburku a český, paní Anny Malovcové, rozené z Bubna z roku 1613. Pod kostelem je krypta s osmi rakvemi, zazděná roku 1894. Ke starému vnitřnímu zařízení patří též křtitelnice z roku 1707.
Obraz sv. Ondřeje apoštola na hlavním oltáři je od místního faráře, malíře – samouka A. Pergla, který působil v Nelaho-zevsi v letech 1900 – 1909. Vzorem mu byla socha téhož světce od Francesca Duquesnoy z katedrály sv. Petra v Římě. Neutěšený stav kostela vyvolal potřebu generální úpravy celého objektu, která byla zahájena v roce 1990.
V pozadí kostela spatříme nelahozevskou železniční zastávku z roku 1926 (dnešní nádraží Nelahozeves, dříve Veltrusy, leží v nové části obce severněji odtud) – a naproti kostelu, přes novou silnici, stojí rodný dům Antonína Dvořáka.

Rodný dům a náměstí

Stavení č. 12 je označeno pamětní deskou od sochaře Františka Hnátka z roku 1913. Byla to původně „kontribučenská chalupa a spolu i vejsadní hospoda“, jejímž nejstarším krčmářem byl Jiřík Husa z doby před rokem 1623. Základy a sklepy jsou pravděpodobně už ze 17. století, není však známo, kdy byla zbudována jako patrový dům. Roku 1842 vyhořela a byla hned obnovena. Dvořákovi v ní provozovali hostinskou živnost v letech 1040 až 1847 a v letech 1854 až 1855. Od roku 1884 náležela Lobkovicům, do roku 1951 tu bylo pohostinství. K domu patří i sousední budova č, 4, kolny (stodola už zbořena), dnes rozdělený dvůr a zahrada (dříve k č. 12 náležely i polnosti).
Jak už zčásti zmíněno výše, byl roku 1949 celý objekt převzat československým státem. Z pověření Národní kulturní komise vybudovala Společnost Antonína Dvořáka v Praze (SAD) po opravě v roce 1951 v přízemí č. 12 Památník Antonína Dvořáka, který byl roku 1956 převeden na nově konstituované Muzeum Antonína Dvořáka (MAD) v Praze. Tento ústav provedl další památkovou rekonstrukci celého objektu a novou muzejní expozici k roku 1971, a to v autorství Karla Mikysy (1902 – 1984). SAD pak založila už v roce 1951 k výročím mistrova narození každoroční slavnosti „Dvořákova Nelahozeves“, ve kterých společně pokračují MAD a SAD.pohled_dvorak_nelahozeves
Po prohlídce rodného domu procházíme parkově upraveným náměstím, kde až do počátku našich osmdesátých let se rozkládal starobylý panský dvůr. Dnes tu stojí uprostřed záhonů socha „Zamyšlený“ od Zdeňka Hoška, odhalená slavnostně v květnu 1988. Znázorňuje skladatele Antonína Dvořáka v okamžiku před zdvižením dirigentské taktovky. Instalaci pomníku předcházela náročná demolice někdejšího panského dvora a proměna celého areálu, na níž se obětavě podílela většina nelahozeveského obyvatelstva.
Náves, či vpravdě překrásné náměstí ohraničují mimo rodného domu také požární zbrojnice, řada domků v místech někdejší zámecké ovocné zahrady – a naproti MNV (kde bývala původní škola) někdejší panská ratejna. Je to rozlehlé, dozadu křídlem a pavlačí protáhlé stavení. Jinak dominují tomuto prostoru zámecké stěny se sgrafity, vypínající se na skalnatém svahu. Směrem ke trati je ve skále zasazen pomník obětem obou světových válek z řad nelahozeveských občanů a pod stromy stojí i památník Sovětské armády.

Renesanční zámek

pohled_zamek2_nelahozevesVíce informací.