Historie obce

Obec Nelahozeves se rozprostírá severně od Prahy, nedaleko Kralup nad Vltavou. Nad klidnou a širokou hladinou řeky Vltavy se vypíná starobylý zámek. Přestože nad řekou uslyšíte dunění vlaků a uvidíte průmyslové objekty, v Nelahozevsi je stále mnoho míst, která mají i po sto padesáti letech své kouzlo. Olšiny na březích řeky, zpěv bohatého ptactva nebo výhled na památný Říp – to vše nabízí krajina v okolí Nelahozevsi, rodišti velkého českého skladatele Antonína Dvořáka.

Své jméno získala Nelahozeves (Nalezoves, Nalžoves, německy Miihlhausen) pravděpodobně od dávného zakladatele Nelahoda. Stejně tak by se ale mohlo jednat o hovorovou zkratku pro „nenalezená” ves.

Území Nelahozevsi

Dnešní obec Nelahozeves leží pouze na levém břehu řeky Vltavy, která zde dosahuje přibližně 170 m n. m. Kromě původní vsi se skládá ještě ze sousedních Podhořan, dvou dílů Hleďsebi a Lešan. Na ploše 997 hektarů tak žije ve více než 500 domech okolo 1770 obyvatel. Zatímco tyto vesnice byly původně samostatné, k Nelahozevsi náležely obce Strachov a Lobeček na protější říční straně. Vlastní Nelahozeves dnes zaujímá úpatí plasticky modelované kotliny, které se svažuje od západu k Vltavě z velvarské pláně (asi 270 m n. m.), pod jejímž zlomem leží Lešany. Terénní hřbet odděluje obě tyto části od severněji položeného údolí se sypanou hrází, za nímž se táhnou přímo k severu ostatní obecní celky.

Lokalita z pohledu geologie

Geologicky tvoří katastr celé současné Nelahozevsi převážně masivy druhohorního křídového útvaru (cenoman, turon). Ze čtvrtohorních nánosů tak vystupují na povrch rozmanité pískovce a opuky, těžené a vyvážené pro svou vynikající kvalitu již od středověku. Starší prvohorní permokarbon se nalézá většinou v nevelké hloubce pod křídou, jak to v minulém století dokazovalo zejména dolování kamenného uhlí u železničních tunelů a v Lešanech. Pradávná Vltava, která po milióny let snižovala a modelovala zdejší krajinný reliéf, zanechala na některých místech výrazné terasovité nánosy třetihorních štěrků.

Místní vegetace

Dnešní nelahozeveské území se vyznačuje značnou členitostí a zároveň pestrou vegetací. Zahrady, pole a louky se střídají s několika listnatými i jehličnatými háji a lesíky. Společně s řekou a skalnatými stráněmi tak vytváří neobvykle zajímavý celek. Nechybí zde ani neplodné prostory, a to zejména struskoviště k.p. Kaučuk za mohutnou hrází. Pro další místa je ovšem charakteristické vzácné rostlinstvo – zámecký park (pozoruhodné dřeviny) nebo opukové stráně u Podhořan (bylinné patro). Kromě rostlin se v nelahozeveském katastru nachází i zástupci zvířecí říše. Vzhledem k bohaté floristické struktuře je zde možné vidět hned několik vzácných druhů hmyzu. Z větších živočichů se v posledních desetiletích rozmnožilo srnčí.

Osídlení Nelahozevsi

Území dnešní Nelahozevsi bylo spolu s blízkým okolím téměř nepřetržitě obydleno už od mladší doby kamenné. Osada zde stávala pravděpodobně ještě dříve než tvrz pro ochranu říční plavby ze 14. století. Nejstarší dochovaná písemná zpráva o Nelahozevsi pochází z roku 1352, kdy už zde byl vybudován farní kostel sv. Ondřeje. Pro zajímavost, první zmínka o Podhořanech se vztahuje k roku 1402, o Lešanech k roku 1516.

Minulost Nelahozevsi

Nelahozeves původně náležela českému knížeti a později pražské kapitule, od níž přešla v husitských dobách znovu pod panovníkova. Roku 1469 ji dal král Jiří z Poděbrad spolu s Chvatěruby svému rádci Řehořovi z Heimburka, jemuž byla ovšem časem odňata. Nelahozeves se následně stala předmětem sporů mezi církvemi a světskými vlastníky. Teprve v letech 1544 až 1558 získal tvrz, poplužní dvůr i ves s mlýnem pan Florian Gryspek z Gryspachu (1504 – 1589).

Florian Gryspek z Gryspachu

Tento oblíbenec Ferdinanda I. i dalších dvou císařů představoval jednu z největších postav české renesance a humanismu. Byl zajímavý jak svým dynamickým společenským životem, tak typickou dobovou rozporností. Zastával významné dvorské úřady, některá panství získal, jiná vybudoval. Nejvíce si ovšem oblíbil Nelahozeves, kde roku 1553 začal s budováním zámku. Umístil zde velkou knihovnu a obrazárnu a často hostil některé tehdejší básníky a filosofy. Pan Florián byl rovněž úspěšným ekonomem a organizátorem, jak o tom svědčí jeho „Instrukcí nelahozeveské úředníkovi a písařům . .“ a „Řád selský“, které zůstávají jedinečným dobovým dokladem.

Další osud Nelahozevsi

V budování nelahozevského dominia pokračoval syn Blažej Gryspek z Gryspachu, který k obci přičlenil další vsi a kolem roku 1613 dovršil stavbu zámku, který tak získal téměř konečnou podobu. Po své smrti v roce 1620 však zanechal panství zadlužené, a tak jej roku 1623 koupila Polyxena z Lobkovic. Jednalo se o deset vsí, které během třicetileté války díky Švédům značně trpěly. V druhé polovině 17. století ovšem byly hospodářsky zkonsolidovány. V majetku Lobkoviců tak zůstalo nelahozeveské dominium jako fideikomisní (od roku 1677) až do rozpadu feudalismu v roce 1848, resp. jako samostatný velkostatek až do poloviny 20. století (i po pozemkové reformě z doby první republiky).

Rod Lobkoviců

Ačkoli v sestavě majetkových držeb roudnické větve Lobkoviců (od roku 1786 roudnického vévodství) zůstávala Nelahozeves pouhou periferií, dotýkaly se jí události doby tzv. temna. Na panství žilo dost nekatolíků (dle zpráv z let 1662 až 1666) a v roce 1680 se zdejší lid zúčastnil tehdejšího selského povstání. Do dění v obci zasáhly války 18. století, a to zejména sedmiletá (1756 – 1763). Roku 1775 se zdejší krajina rovněž podílela na rebelii za zrušení nevolnictví. Kronikář Josef Hodek z Ouholic o tom zaznamenal:

„Jedna tlupa od Prahy přitáhla, jmenovitě na den Zvěstování panny Marie z Veltrus ráno, když jim kněz musel mši svatou odsloužit, a tam odtud skrze Mířovice do Nelahozevského zámku táhli, to jest dne 8. dubna. Tam také vzali své skončení, neb tam na ně bylo ze Slaného odesláno od krajského něco vojáků. Kteří se v zámku zavřeli a kteří neutekli, je examinovali. Některé s několika ranami vysázenými domů pustili, ostatní v železích do Prahy odeslali. Pak s té jmenované a také jiné tlupy tři oběšeni byli…“.

Význam řeky v krajině

Značný význam pro zdejší obec měla řeka, která jako dopravní tepna i zdroj rybolovu doplňovala převážně zemědělské živobytí obyvatelstva. Vzhledem ke zvýšené poloze netrpěla Nelahozeves téměř vůbec povodněmi. Největší záplavy proběhly v roce 1784, 1845 a 1890. Řeka prošla regulací na přelomu 19. a 20. století. O mnoho let později se  zintenzivněla místní lodní doprava.

Dění v 19. století

První záznam o nelahozeveské škole pochází z roku 1785. Železniční trať z Prahy na sever se začala stavět roku 1845 a pro pravidelnou dopravu byla otevřena na jaře 1851. V letech 1857 – 1862 byl nájemcem dvorů Nelahozeves a Strachov význačný zemědělský organizátor a vynálezce František Horský (1801 – 1877), který zde uspořádal například tři hospodářské výstavy a mnoho tzv. „polních kázání“ pro drobné zemědělce. Jeho působení mělo mimořádný vliv na rozvoj Nelahozevsi a hospodářský pokrok v celém dolním Povltaví.

Obyvatelé Nelahozevsi v období 19. století

V roce 1866 (po válce s Pruskem) byl na nelahozeveském zámku vytvořen velký vojenský lazaret. V roce 1874 se zde na delší dobu usídlil ženský řád, který vedl penzionát pro dívky. Později byl přemístěn do nově zbudovaného kláštera ve Veltrusích. Roku 1887 žilo v Nelahozevsi v 50 domech pouze 480 obyvatel, což představovalo jen nepatrné zvýšení proti předchozím desetiletím.

Velvary a Veltrusy

Po dlouhé roky byly pro Nelahozeves nejbližším městem Velvary. Původně ves, o které máme zmínky k roku 1282, se brzy stala tržištěm. Za Karla IV. se následně vyvinula v městečko. Roku 1482 byly Velvary dokonce povýšeny na královské město s právem hradeb a dalšími četnými výsadami. Přestože se Velvary během třicetileté války, především po požáru a vyplenění z roku 1639, vylidnily a upadly, zůstávaly i nadále nejdůležitějším střediskem. Mezitím se dalším centrem v okolí staly Veltrusy, které byly od od 18. století budované coby sídlo velkého panství hrabat Chotků.

Vliv železnice a další rozvoj

Po vybudování první dráhy začala v dolním Povltaví vznikat důležitá železniční křižovatka. Centrem se tak postupně staly zcela nové Kralupy nad Vltavou. Vyrostly ze dvou vesnic v městys (1881), město (1902) a poté sídlo okresu (1913). Později byly zvětšeny ještě o další obce. Velmi členitý kralupský průmysl (potravinářství, chemie, strojírenství atd.) proměňoval zároveň celé dolní Povltaví a přispěl k nárůstu dělnictva. Celé Kralupsko ovšem velmi utrpělo během obou světových válek. Tento vývoj se projevil i v Nelahozevsi, kde od přelomu století rostl počet domů i obyvatelstva. Postupně zde vznikaly závody jako výroba kancelářských potřeb firmy Popek (1922), firma Svoboda na vánoční ozdoby  (1926) a několik dalších menších provozoven. Roku 1923 zde byla vytvořena moderní továrna na jedlé tuky a mýdlo V.D.P., dnešní Povltavské tukové závody – P.T.Z.

Rozvoj v 2. polovině 20. století

Nejnovější nelahozeveská historie je plně spjata s rozvojem Kralup nad Vltavou v okrese Mělník (od roku 1960). Výstavba k.p. Kaučuk v letech 1958 až 1963 a vybudování jeho mohutné rafinerie ropy (roku 1974), vznik kralupských sídlišť a další hospodářský a společenský rozvoj dolního Povltaví se značným způsobem projevil také na Dvořákově Nelahozevsi.